Varberg
Při cestě na
sever po západním pobřeží Švédska se přesuneme z Falkenbergu do 25 km
vzdáleného Varbergu.
Přístavní
město Varberg vzniklo kolem pevnosti, jejíž nejstarší část pochází ze 13.
století. Leží v regionu Halland, 85 km jižně od Göteborgu. Má cca 53.000
obyvatel. Od poloviny 11. století byl Halland dánskou provincií. Hrabě z
Hallandu zastupoval dánský stát.
V průběhu
staletí patřil Halland a s ním i Varberg střídavě Dánsku a Švédsku. Ve 14.
století pevnost ve Varbergu přešla do rukou švédského krále Magnuse Erikssona,
který ji přestavěl na královský hrad a vytvořil z Varbergu mocenské centrum. Od
konce třicetileté války v roce 1645 patří provincie Halland Švédsku.
Průmyslová
revoluce 19. století a v průběhu 20. století přinesla rozvoj průmyslu, ve
Varbergu byl přístav, loděnice a železnice přispěly k velkému rozvoji obchodu.
Vyvážely se odtud hutní výrobky, kámen, ale i obilí a produkty zemědělské
výroby. Byla zde i malá textilní továrna, výroba nábytku, rozvíjela se řemesla.
Lázeňství začalo svou tradici ve Varbergu již před 180 lety. První veřejné
lázně byly vybudovány v blízkosti přístavu r. 1822.
Krize
90-tých let 20. století utlumila průmyslový rozvoj, loděnice zmizely. Město se
přeorientovalo hlavně na služby, rozvíjí se dále lázeňství, cestovní ruch,
informatika. Město Varberg vybudovalo univerzitu pro vzdělávání odborných manažerů
v cestovním ruchu a lázeňství a otevřelo ji v září 2003.
Velikou
raritou Varbergu je rádiová stanice Grimeton. Byla postavena v letech 1922-24, jako první bezdrátová vysílačka pro
transatlantickou komunikaci. V podstatě se jedná o šest ocelových
stožárů s Alexandersonovým alternátorem. Přestože nebyla dlouho používána, dodnes zůstává funkční. Její existence
byla velice významná v procesu vyvíjení telekomunikace obecně. Je na seznamu
UNESCO.
Současnost
Dnes je
vamberská pevnost přístupná veřejnosti. Je zde historické muzeum, kavárna a
restaurace, pořádají se zde slavnosti a výstavy.
Tou poslední
je expozice věnovaná slavnému, zmrzlému muži, zvanému „Oetzi“.
Celé jedno
křídlo ve druhém patře je uvolněno pro maketu ledovce s kopií zamrzlého a
velice dobře zachovalého těla tohoto lovce z doby bronzové v životní
velikosti, plátnům a obrazovkám, na kterých jsou promítány pravděpodobné,
poslední chvilky jeho života a vědecké polemiky o důvodu a způsobu jeho
usmrcení. Byl zastřelen šípem do zad před cca 3500 lety. Najdeme zde i jeho
voskovou figurínu v plné zbroji, oděnou ve zvířecích kožišinách.
Varberg má
nádherné, travnaté pláže (zdejší nudistické pláže mají světovou popularitu) a
je potěšitelné, jak je zde pamatováno i na nejlepší přátele člověka. Psi zde nejsou nevítanými návštěvníky, jak
tomu bývá u našich přehrad, ale mají zde naopak všude modré cedule „ psům vstup
povolen“. Mohou si tady volně pobíhat,
plavat a dovádět v přílivu a je radost se na ně dívat. Jsou zde evidentně
šťastni.
Mořské
pobřeží ve Varbergu je pro své vynikající povětrnostní podmínky využíváno také
jachtaři. Jsou tady velké jachtařské
kluby a snad každá rodina zde vlastní loď stejně, jako u nás auto.
Festival porozumění
mezi národy
Má poslední
návštěva tohoto zajímavého města byla věnována především festivalu porozumění
mezi národy, který se zde konal 29. srpna 2009.
Předpokládal
jsem, že město bude zcela plné a najít místo na zaparkování zabere spoustu
času. Proto jsem nechal auto na velkém, záchytném parkovišti u dálnice, vyndal
kolo, velký fotobatoh se stativem usadil na záda a vyrazil na cca
dvanáctikilometrovou cestu.
Po ujetí asi
osmi km nastaly první komplikace. Sjížděl jsem z mírného, ale dlouhého
kopce, tudíž jsem nešlapal a jen se tak kochal okolní krajinou. Na konci sjezdu
jsem potřeboval šlápnout do pedálů a ouha! Cestou z kopce se mi zcela
rozsypala přehazovačka a bylo mi jasné, že i kdybych se pomalu vrátil,
součástky už nemám šanci dohledat.
Zpět
k autu to už bylo daleko, nezbývalo mi nic jiného, než kolo dostrkat
zbývající 4 km do města a pokusit se najít prodejnu kol, nebo servis.
První, velká
cykloprodejna s příslušenstvím byla hned na kraji města a já si oddechl,
že mám nepříjemné lapálie za sebou. Má radost však byla poněkud předčasná.
Personál v prodejně byl sice velice ochotný a rád by mi pomohl, ale
v sobotu byla v provozu pouze prodejna. Dílna byla zavřena a mechanici
měli volno.
Nechal jsem
si tedy vysvětlit adresy dvou dalších prodejen ve městě a po jejich návštěvě
pomalu ztrácel naději na úspěšnost této výpravy. V obou následujících
případech se situace opakovala… prodejny fungovaly, servisní dílny nikoliv.
Už jsem se
pomalu smiřoval se skutečností, že budu muset nalézt místo, kde bych mohl kolo
zanechat do mé příští návštěvy a zpět k autu se nějak dostat taxíkem.
Zkusil jsem ještě poslední možnost a na náměstí, kde již byly slavnosti
festivalu v plném proudu se zeptal postaršího cyklisty, zda by neporadil.
Dobře jsem udělal.
Stařík mne
poslal na druhý konec města, kde byl malý, soukromý cykloservis a v něm
dva mladí, ochotní Švédové. S úsměvem vyslechly mé nářky, jeden
z nich mávl rukou, kolo si hodil na rameno, prohodil „No Problem“ a pozval
mne do dílny v suterénu. Za půl hodinky jsem měl namontováno zcela nové
schimano, kolo seřízené a mohl jsem pokračovat.
Nyní nastala
chvilka napětí. Měl jsem u sebe pouze 150 SEK a nebyl jsem si jist, jestli budu
schopen někde najít v době oslav otevřenou směnárnu. Mé obavy však byly
zcela zbytečné. Mladík si řekl za novou přehazovačku včetně práce 100 SEK (cca
260 Kč). Zeptal jsem se raději ještě jednou v domnění, že jsem se musel
přeslechnout. Mé zkušenosti z domácích servisů jsou přeci jen trochu jiné.
U nás bych zaplatil víc už za samotnou práci. Mechanik mne ujistil, že jsem
slyšel velice dobře, popřál mi šťastnou cestu a já se mohl s dobrým
pocitem a dobrou náladou pustit do ulic, plných veselí. Hlavou mi táhla
myšlenka, že už v tomto úvodu si naše dva národy porozuměly velice dobře a
že pro mezinárodní festival bylo vybráno to správné město.
Varberg plný tance a
hudby
Lapálie
s rozbitým kolem a jeho opravou mi zabraly spoustu drahocenného času, část
odpoledne jsem však přes to mohl věnovat focení souborů z různých částí
světa. No a na pár „rozhovorů“, pokud se tomu tak dá při mých chabých,
jazykových schopnostech říci, se také dostalo. Nemám bohužel tolik prostoru,
abych zde mohl vyjádřit pocity lidí např. z thajského souboru „Thailändsk Dans“,
albánských souborů „Kulturför. Marigona“, a „Kurdiska Folkdans“
středoamerického „El-Salvadoransk Dansgrupp“, severoamerického „Linesdance „ či
domácích souborů v čele s partou mladých lidí z Göteborgu,
vystupujících pod názvem „Grupptrummor“, tančících za rytmu svých obrovských
bubnů ulicemi města a dalších a dalších. Nejspíš také dost komolím správné
názvy souborů, ale záměrně je uvádím tak, jak byly uvedeny ve švédském
programu.
Většina
těchto lidí mi potvrdila mou domněnku. Jezdí po všech festivalech podobného
zaměření, získávají nové kamarády a přátele po celém světě a je jim prostě
dobře. I mně tady bylo moc dobře a přál bych každému, aby se mohl zúčastnit
podobných setkání. Tužka, papír, popřípadě klacík a písek, mimika a
gestikulace, to vše tvoří náznakovou řeč, která je mezi lidmi na celém světě
stejná. Radost ze vzájemného porozumění a domluvy jsem zažil již před lety,
když jsem se podobným způsobem domlouval s Indiány na brazilské řece
Ceará. Rád jsem si tyto zkušenosti
zopakoval
Vůdčím
osobnostem všech světových mocností bych dal návštěvu takovýchto festivalů za
naprostou povinnost.
návštěvníků stránky | |
---|---|
celkem | 104 476 |
tento týden | 237 |
dnes | 110 |